O mně
Moje jméno je Magdalena a k založení blogu mě přimělo hlavně velké množství volného času. Ani ve svých téměř pětatřiceti letech nejsem tou ,,správnou” nebo ,,normální” ženou - bydlenkou, která pravidelně vaří, pere, žehlí nebo nakupuje. O domácnost se u nás stará hlavně manžel. A to proto, že ho to baví. Nemyslete si ale, že doma nehnu ani prstem. Pod palcem mám většinu technických záležitostí, jako je tiskárna nebo počítač, montáž nábytku, výměna tlakových hadic u vodovodní baterie nebo banální výměna žárovek. Důvod je stejný jako v případě manžela - baví mě to (a jsem v tom dobrá). Takové činnosti však obvykle nebývá nutné vykonávat každý den, tudíž jsem po večerech, kdy moje drahá polovička okupovala kuchyň nebo se náramně bavila u žehlicího prkna, neměla do čeho píchnout.
Odmala jsem byla velmi introvertní samotář, proto vás zřejmě překvapí, že jsem vystudovala obor Řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích. Sama tomu nemůžu uvěřit a často se sama sebe ptám, co mě to vůbec napadlo. A hlavně co mě donutilo na škole zůstat a dokončit ji. Jelikož ve službách (což znamená práce s lidmi) v životě pracovat nebudu. Prostě ne. Svoje současné zaměstnání zmiňovat nebudu, protože bych ráda zůstala v alespoň částečné anonymitě. Můžu ale říct, že se nejedná o nic technického, tedy o nic, co by souviselo s mým hlavním koníčkem.
Na svém blogu se chci podělit o zkušenosti se zařizováním kuchyně. Jakožto instalatér samouk jsem se setkala se spoustou zdánlivě neřešitelných situací, které se nám sice později vyřešit podařilo, ale mnohdy se to i řádně prodražilo.
Budu ráda, když se i vy pochlubíte nějakým příběhem, který by mohl pomoct méně zkušeným, případně pobavit zkušenější.
Odmala jsem byla velmi introvertní samotář, proto vás zřejmě překvapí, že jsem vystudovala obor Řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích. Sama tomu nemůžu uvěřit a často se sama sebe ptám, co mě to vůbec napadlo. A hlavně co mě donutilo na škole zůstat a dokončit ji. Jelikož ve službách (což znamená práce s lidmi) v životě pracovat nebudu. Prostě ne. Svoje současné zaměstnání zmiňovat nebudu, protože bych ráda zůstala v alespoň částečné anonymitě. Můžu ale říct, že se nejedná o nic technického, tedy o nic, co by souviselo s mým hlavním koníčkem.
Na svém blogu se chci podělit o zkušenosti se zařizováním kuchyně. Jakožto instalatér samouk jsem se setkala se spoustou zdánlivě neřešitelných situací, které se nám sice později vyřešit podařilo, ale mnohdy se to i řádně prodražilo.
Budu ráda, když se i vy pochlubíte nějakým příběhem, který by mohl pomoct méně zkušeným, případně pobavit zkušenější.